Umělecká tvorba akademického malíře Miroslava Houště

je pokračováním staleté a nepřerušené klasické výtvarné tradice.

Publikované články

 

Advent pod pláštěm sv. Martina

Turské noviny (rok 2008)

Vstupujeme do adventního času, který kromě jiného i kalendářně ukončuje náš rok. Rok může být jako časová jednotka nahlížen různě, s celou tou nekonečnou relativitou, která je právě pro veličinu času tak příznačná. Ale rok může být také zhutněným chronologickým obrazem lidského života.

Léto i Léto s velkým L jako naše naděje

Turské noviny (rok 2008)

Malé čtvercové plátno vypadá poněkud ztraceně na masivní malířské štafli z první poloviny 20. století. Skromná plocha může pro naši psychiku představovat vstup do velkorysé iluze imaginárního prostoru. Tady se prolínají květy několika křehkých růží, něžných tvarem i barevností. Asi ve středu celé kompozice zaujal dominantní místo tajemně dekorativní motýl se sametově pavími křídly. Každá malba má schopnost vyvolávat mnohé asociace přímo úměrně ke stupni naší náladové citovosti.

Jaro, velikonoce a tip na výlet

Turské noviny (rok 2008)

Jaro otvírá svou knihu barev, ne však prudkým trhnutím, ale jen téměř nenápadně zesílí kolorit už tak trochu jarně připravené nálady, doprovázející lehké kroky letošní zimy.

Dopis

Turské noviny (rok 2007)

I letos podle dávné tradice přijde čas štědrého večera a při východu první hvězdy zazní zvuk zvonečků umocněný úvodní koledou letošních vánoc.

Když pokročí čas ještě o drobný krůček ke dvacáté hodině, rozsvítí se svíce v turském kostele sv. Martina a rozevřou se jeho vstupní dveře, aby tak mohla sváteční atmosféra barokního interiéru přijmout a oslovit návštěvníky. I když o dvacáté hodině, přece jen půlnoční mše. Ozve se opět s novou silou a podmanivostí známé Narodil se Kristus Pán.

PF 2007

Turské noviny (rok 2007)

tedy pro štěstí v nadcházejícím roce s přáním krásných letošních vánoc. Tato věta může být univerzálním textem vánoční pohlednice, která v naší zemi většinou přináší zimním koloritem romantizovanou náladu. Sníh svou bělostí nám milosrdně zakrývá vše, co nám příroda v tomto období předkládá v tmavých barvách, takže v nás vzniká jistý pocit hluboké melancholie, jako bychom si nebyli schopni ve svém nitru udělat ani trochu místa pro racionální cestu myšlení, jež by nás vyvedla z těchto neveselých barevností k rašícímu koloritu jara.